Doom5.cz Recenze Doom 2 ze Score

V listopadu 1994 byla v herním časopisu Score uvedena recenze hry Doom2. Autorem je Andrew. Tuto recenzi zde předkládám v co možno nejpůvodnější podobě. Screenshoty jsem dělal sám aby byly podobné původním z časopisu.

PRÁSK!

... Démonů je už příliš. Peklo sténá ve švech. Mučené duše se melou v husté.......místo. Démoni a jim přisluhující zrůdy drásají hranice oddělující ...našeho světahranice jsou tenké

A je to tady. Soudný den nastává. Pekelné hordy si otevřely bránu a valí se do našeho světa. Přináší s sebou bolest, zvrhlost, život v ohni a v ledu Nevídané bytosti lepí haldy lidí do slizkých koulí, které pak válí schnoucí krví jež se valí čerstvými koryty načrtnutými v zemi satanovým drápem. Divoké orgie střídají nelidské mučení, lidé se bičují, polykají žiletky a jezdí po struhadlech do bazénů s jódem. Je třeba evakuovat Zemi, davy se tlačí okolo vesmírných přístavů. Jeden člověk žere druhého, Kakodémoni a Paliči pobíhají davem a pohlcují náhodné oběti. Na kopečku opodál sedí na hromadě mrtvol zvláštní člověk, klidně zírá na pekelný chaos a přežvykuje. Věnec buřtů mu vede z úst do obrovského batohu ležícího opodál. Zkušenými pohyby čistí lopuchovým listem krvavou kaši z opotřebované motorové pily. U okovaných bot mu hajá bazooka a tiše přede. Z ničeho nic se v mužově ruce objevuje statná medvědice, zazní výstřel a kdesi v dáli padá zrůda k zemi.

Druhá mužova ruka si kapesním nožem klidně dloube něčí zub zaseknutý v rotoru pily. Muž vypadá klidné a vyrovnaně. Je to evidentně tvrďák, který se v soudných dnech vyzná. Čerstvé ID-softovskě snažení dalo vzniknout jedné z nejzvrhlejších her všech dob.

DOOMII Peklo na Zemi překračuje hrůznost svého předchůdce o pár pořádných kroků vpřed. Krvavá řežba je tvrdší, nové příšery jsou monstróznější. mučená těla jsou více vyhřezlá a pekelná atmosféra se blíží vrcholu. DOOM II je už na první pohled v podstatě stejný jako DOOM. Narazíte sice na novou grafiku, ale je jí překvapivě málo. Zvuky a zbraně jsou (kromě medvědice a řevu nových příšer) stejné jako v dílu prvním, slibovaný plamenomet a sekera se nekonají. Co je tedy na novém DOOMu tak převratného?

Ano, Cábová, správně jako vždycky, je to hratelnost. Vypilováním úrovní a přidáním několika nových potvor se hrateln-o-metr posunul k bodu varu a vybuchl z ciferníku. Přísahal bych, že jsem na ulici viděl Impy (ty hnědavé zrůdy co střílí ohnivé koute), v koupelně jsem se lekl Kakodémona a v zrcadle se na mě šklebí ústí rotačního kulometu. A to po pár dnech hraní, ochraňuj mě

Rotační Kulomete nebo mě propast pekelná zhltne jak čipsu. Hra už není rozdělena do několika epizod, úrovně jsou spojeny do jednoho velkého kusu a na shareware už si nikdo nehraje - DOOM II je čistě komerční záležitost. ID soft dodržel slib a nastavili laťku obtížnosti tak vysoko, aby uspokojili i Doommaniaky první třídy. Doommaniaka poznáte podle toho, že vchází do pokoje úkrokem nebo že pobíhá s motorovou pilou a řeže vše, co se hýbe, ale pozor, nepleťte si ho s dřevorubcem (odb. /s/ DŘE-VO/RU-BEC (drzevorubec] - stár. ANTIdruid). ten patří do rodu mravencovi-tých prac-ANTú. Už třetí obtížnost „Hurt my plenty" (Jen mi dejte) dá člověku zabrat, čtvrtá laťka Ultra Violence- (Ultra násilí) je tuhá jak ďas a pátý stupeň „Nightmare“ je skutečná noční můra, vrchol nehratelnosti, futrál.

Původní nepřátelé z dílu prvního tvoří jakousi clonu - jsou všude ve velkých kvantech a čekají, až je někdo zastřelí, vždyť co si budeme namlouvat - kdo z nás Impy a Mega-oči neskosí i poslepu levou nohou. Nové tváře se sestávají z šesti „správných" týpků, kteří byli s velkou láskou stvořeni geniálními ID soft animátory, aby vám ničili nervy a zajistili rozmanitost v jinak nudné zabíjecí vřavě. Je to např. Kulometník Obecný, vyskytuje se po boku obyčejných vojáků a jedna rána z medvědice (dvojhlavňovou ráži jsem si rychle oblíbil) ho pošle mezi padlé andělíčky. Je-li ve výhodné palebné pozici, přepne se hra do módu „Schovej se, kdo můžeš", rotační kulomet totiž plive kulky pěkně rychle. Druhý pán na holení vlastně není ani tak pán jako železobetonový pavouk naplněný krvi, což zní sice divné ale dále moje znalost jeho anatomie nesahá, protože jsem ho zblízka viděl jen rozstříleného na železo, beton a krev. Mňam.

Tenhle pavouk je docela pápěrka, ale rychle střílí, takže bacha nebo z vás bude straka. Vlastně straka se sem moc nehodí, lepší by bylo mrtvola, ale to se zase nerýmuje, sakra promarnil jsem řádku, zvoral jsem to! Kde mám tu pilu, uříznu si hlavu, vrrrr. Intermezzo. Klapka 154. Právě jsem se stačil znova narodit, takže, kde jsem to přestal? Vlastně jsem už chtěl jen dodat, že po technické stránce je Doom II opět na vysoké úrovni, že hudba svým klidným bubláním slaboduchých melodií příliš neuklidní a že pro milovníky síťového hraní bude Doom II jistě lahůdkou, protože obsahuje některá vylepšení (jako např. znemožnění sebevraždy výstřelem bazookou do stěny) a multiúrovně jsou promyšleny s velkou pečlivostí. Na konci hry vás čeká EXITus ve formě bitvy se samotným ďáblem. Už kvůli tomu si nenechte toto pokračování slavného „simulátoru“ ujít. Ale to je asi zbytečná rada, stejně už DOOM II všichni znáte nazpaměť. Nebo ne?