Doom5.cz Doom recenze ze Score

Shareware  verze hry Doom byla uvolněna v prosinci 1993. V březnu 1994 byla v herním časopisu Score uvedena recenze této hry. Autorem je František Fuka. Tuto recenzi zde předkládám v co možno nejpůvodnější podobě. Screenshoty jsem dělal sám aby byly podobné původním z časopisu. Popisky screenshotů se ukáží, pokud na nich podržíte kurzor myši.

•  Děkuji Rmasterovi a werygoodovi za poskytnutí ofocené recenze.
• Odkaz na fotku obálky Score z března roku 1994 

Je několik událostí, které znamenaly v dějinách lidstva skutečnou revoluci: narození J. Krista, narození Briana, smrt J. Krista, pád Římského impéria, objevení Řípu, dobytí Bastily, nedůsledná obrana Zimního paláce, Narození Andreje Anastasova a den, kdy jsem poprvé hrál DOOM...

Předně jeden fakt: DOOM je nejlepší akční hra pro PC. Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, můžete si podřezat žíly, ale je to tak. A další výborná zpráva: DOOM je shareware, tedy aspoň jeho první verze (ta, o které teď píšu), a můžete si ho tudíž kopírovat do zemdlení, aniž byste tím porušovali nějaké zákony.

V době, kdy tyhle řádky čtete, je už na světě plná verze, s více bludišti, výkonnějšími zbraněmi, příšernějšími příšerami a tak dále… Styl hry vám bude jasný po prvním letmém pohledu na obrázky které by měly obklopovat tuhle recenzi (pokud ji neobklopují, v tiskárně něco nevyšlo). Chodíte a běháte po typických mimozemských základnách (znáte to - dveře, výtahy, chodby, jezírka s radioaktivním slizem a zabíjíte všechno, do se hýbe (i když se to náhodou zrovna nehýbe), mutanty střílející plasmové koule, oživlé mrtvoty s puškami, satany a neviditelné duchy Nakonec musíte najít dveře s nápisem Exit, vejít do nich a pokračovat v další základně, kterých je celkem osm (a jedna tajná).

Genialita hry tkví v jejím provedení. Jak uvidíte, grafika opravdu stojí za to. Pokud vám připomíná starého dobrého WOLFENSTEINa, tak se nepletete, protože DOOMa programovali stejní autoři. Na rozdíl od WOLFENSTElNa (a většiny ostatních her) nejsou ale bludiště v DOOMu složena z nějakých „prefabrikovaných krychlí" a stěny nejsou všechny v pravých uhlech. Kdepak. Základny v DOOMu jsou ďábelsky realistické - různé široké a vysoké zatáčející se chodby, různé osvětlené místnosti (některé zářivky jsou .porouchané" a blikají), okna, kterými můžete střílet, schody, mosty, nesčetné typy podlah, stropů a zdí, to všechno přispívá k tomu, že má DOOM fantasticky realistickou atmosféru, která se slovy nedá dost dobře popsat.

Co se to pohnulo tam ve tmě na konci chodby? Že by větříček? Nebo mutant? Asi mutant. Zabijeme ho! Ano, zabíjení je kořením DOOMu, a máte k němu několik roztomilých prostředků. Prvním je pistole, která je spíš pro legraci. Jo brokovnice, to je něco jiného! A co takový rotační kulomet (něco podobného nosil Jesse „The Body“ Ventura v Predátorovi) nebo přenosný raketomet? A pro naprosté zvrhlíky je k dispozici stará dobrá motorová pila. Každá zbraň má vlastní střelivo a každá je vhodná pro jinou situaci. Zasažení nepřátelé řvou a stříká z nich krev. Pokud někoho zasáhnete u okraje propasti, shodíte ho do ní. Pokud někdo zemře pod hydraulickými dveřmi, je rozmačkán na placku (vypadá to, že s jahodovým džemem). Pokud zasáhnete jeden z mnohých barelů s benzínem, dojde k výbuchu, který udělá z nablízku stojícího mutanta něco co by se dalo označit za „metrák vykostěného masa“.

Stejně jako ve WOLFSTEINovi je i v DOOMu množství skrytých i méně skrytých dveří, které se otvírají různými klíči, vypínači, nášlapnými deskami, zatlačením na stěnu nebo vystřelením do správného místa. Za námahu spojenou se hledáním jste odměněni nálezem střeliva, zbraně, lékárničky, klíče, ochranného brnění, noktovizoru, mapy, protiradiačního skafandru a podobně… Předměty berete automaticky, pokud je ovšem potřebujete! Například pokud máte 100% zdraví, další lékárničku se vám sebrat nepodaří. Samozřejmě musíte taktizovat – chodit při zdech, rozhlížet se kolem, říkat si „Jak se zachovám, když se teď stane to a to?“, ale nemění to nic na tom, že DOOM je téměř krystalicky čistá akční hra. A když vás přestane bavit hrát si na Ramba (nebo už není koho vraždit), můžete začít pečlivě prozkoumávat všechny zdi, zkoušet vypínače a zjišťovat, že jste polovinu místností zatím vůbec neviděli.

Ani mapu si kreslit nemusíte! Kreslí se vám sama a můžete si ji kdykoliv prohlédnout stisknutím „Tab“. A dokonce ani tuhle mapu moc často nepotřebujete, protože základny jsou natolik různorodé, že je za chvíli budete znát nazpaměť a budete se v nich bez problémů orientovat.

Nepřátelé nejen že realisticky umírají, ale také se realisticky chovají. Orientují se podle zvuků střelby a výbuchů, je možné je překvapit (pokud přijdete ze směru, ze kterého vás nečekají) a pokud nepřítel x omylem trefí nepřítele Y, začne střílet nepřítel Y po nepříteli X a vy se můžete věnovat likvidaci ostatních - odtud přísloví „když se dva perou, 'třetí se směje (a střílí do čtvrtého)“. Stejně jako ve WOLFENSTElNovi se nepřátelé nikde nerodí a jejich mrtvoly nikam nemizí.

Samozřejmě, že to všechno dá pořádně zabrat procesoru. Aby mělo vaše Doomování smysl, potřebujete minimálně PC 386 33 MHz. A i na mém PC 486 SX 33 M

Hz (což je snad ještě pořád nadprůměrná konfigurace) se při hodně rušných momentech DOOM zpomalí až na dva obrázky za vteřinu. Většinu hry si ale pobíhám celkem slušných 10 obrázků za vteřinu. Pro srovnání – Doom je o dost pomalejší než WOLFENSTEIN, o trošičku pomalejší než SHADOWCASTER a mnohem rychlejší než ULTIMA VII nebo DRACULA, přičemž náročnost grafiky je samozřejmě mnohem vyšší než ve všech jmenovaných hrách.

Pokud chcete grafiku zrychlit, můžete zmenšit hrací plochu (jako ve WOLFSTEINOVi) nebo snížit grafické rozlišení na polovinu (jako v simulátoru COMANCHE). Svou pozici můžete kdykoliv uložit na disk, parametry hry můžete měnit v jejím průběhu a celé to má necelých pět mega!.

A jako kdyby toho ještě nebylo dost, můžete DOOM hrát po síti, na čtyřech počítačích současně! Můžete buď společně bojovat proti mutantům, nebo jeden proti druhému. A navíc… A pak ještě… A taky… Ale proč vám to všechno povídám. V tuhle chvíli už určitě všichni Dolomujete o sto sedm.