Autor Miroslav Libicher, boss webu Quakeman.
Ostrá střelba z rotačňáku
štípe Impy do kejháku.
Puška dělá bác a bum,
já doma u počítače zase hraju Doom.
Vybuchují té-en-téčka
vlivem střelby z bé-ef-géčka,
v mužných rukou motorovka,
proti mě nepřátel stovka.
Pobíhám a nevím kudy,
nábojů mám čtyři sudy.
Už nikdo není na mé straně,
chrání mě jen palné zbraně,
teď v tom sporu vleklém
rány duní peklem.
Cestoval jsem na černo,
útočím na Inferno.
Na Zemi už skoro svítá,
v podsvětí to jenom lítá.
Démoni, co to znají
už mě skoro mají.
Krev snad půjde oprat v Tixu,
už se střílí jak v Matrixu.
30 levelů se tu trápím,
marně krví Phobos skrápím.
V tom mžiku se k zemi kácím,
bojím se, že vykrvácím.
„Magmar“ střílel jako vůl
a já blbec neuhnul.
Mám šance jen maličký,
došli mi krevní destičky!
Teď je pěkně zřetelná,
ta potvora pekelná!!!
Ta jen drze pravila:
„Zas jsem sejmul debila!“
Zrovna se mi končit nechce,
a tak si hru loadnu lehce.
Zákoutí jsou plná prachu,
užívám si trochu strachu.
Pomalu se veselím,
že tu svini odstřelím!
Nejsem žádná bábovka,
prudce střílí plazmovka.
Mancubus se v krvi válí,
můj revolver však nezahálí.
Velice rychle jsem zpychl,
jak ten smrad naposled vzdychl.
Za okny letí vrtulník,
já jsem v Doomu přeborník.
Je to u her děsnej trend,
že na konci je vždy: „The End.“
Pak už vzduchem sršely,
jen jeden a dva výstřely.
dodatek
Díky autorovi za možnost zveřejnění básničky. Ve školách to asi ale nikdy jako Máchův Máj zkoumat nebudou ;).
Alespoň něco mě rozesměje, když už musím trávit svátky slunovratu na dial upu a jediný frag za den udělám leda tak na kaprovi ;).
Komentáře
jojo recitoval sem ve škole a učitelka u toho málem měla infarkt